Maxík se představuje
MATKA: Yworry PotkanMarvel - dumbo, russian blue, solid
OTEC: Viggo PotkanMarvel - standard, Dg, russian blue, berkshire
Uši: dumbo
Srst: standard
Zbarvení: russian blue
Znaky: berkshire
Maxíka jsem si pořídila v červnu 2007 od Márvelky. Všichni potkyši, co mám , jsou jen na mazlení a kdybych se rohodla, že nakonec budou mít mladé, tak stejně i miminka budou na mazlení, proto pro mě varieta není tak důležitá (ale Díky Monče jsem mohla doplnit základní údaje :-) ), všechny potkánky jsem si vybírala podle toho, jestli se mi líbí, ne proto, jestli mají ouška taková nebo maková. (tímto se omlouvám všem chovatelům, kterých jsem se dotkla).
Maxe jsem si přivezla ze Smíchova na Vinohrady v kapuce, celá cesta proběhla bez problémů, až na občasné ječící dámy, které nedokázaly pochopit, jak je možné, že mám kolem krku ocas:-)Doma na něj čekal Standík, kterého jsem si koupila den předtím ve zverimexu. Seznámila jsem je na gauči a jelikož nevypadali, že se sežerou, tak jsem je dala spolu do klece a nebyl problém. Standík, který byl oproti Maxovi prcek, byl dominantnější, takže veškeré bitky končily tak, že Max ležel na zádech. To se asi po roce obrátilo a na zádech ležel Standík. Nicméně spolu vycházeli velmi dobře, nikdy jsem nemusela řešit natržená ouška, poškrábaná tělíčka ani nic takového.I se stávalo jen občas, že by spali každej v jiný části klece. Většinou byli nejspokojenější v hamaku, ale ten mají tak tři dny a pak abych kupovala novej, takže jsem to pak řešila krabicí od bot vycpanou dřevitou slámou a zavěšenou na řetízkách ke stropu klece. Teď když je Max už starý pán, tak se mu nechce lézt po kleci, proto jsem mu pořídila domeček pro morčata a on je v něm spokojený, protože tu svojí prdelku nemusí nikam tahat:-) V době, když to bylo se Standíkem nahnuté a byl na tom hodně zle, tak Max, místo toho, aby se od něj distancoval nebo ho dle zákonů přírody (slabší povahy prominou) zakousnul, tak ho zahříval a nosil mu krmení, protože Standík se chudinka nedokázal dopravit k misce a když jo, tak si nemohl přidržet jídlo a kousnout si do něj. Krmila jsem ho ručně, ale jeden kousek buráku nám trval třeba půl hodiny a Standík se u toho očividně trápil. Max byl potom, když jsem Standíka odnesla, z toho smutný, vůbec se mnou asi týden nekomunikoval, nepřišel si pro pamlsek, prostě nic. Myslím, že se mě asi v tu dobu i bál, protože nechápal, co se stalo. No ale já potkanštinu neovládám, takže jsem mu to nedokázala vysvětlit. Nicméně po týdnu se uklidnil a zase začal komunikovat. Ale následky má - nemá se s kým prát, takže tloustne a jelikož si už nemusí rychle sníst snídani, než mu jí sní někdo jiný, tak si začal vybírat, co bude jíst. S normálním krmením už u něj nemám šanci, teď už to je jen samý sýr, šunka, piškoty a okurka. Ale pokud mu to dělá dobře a chutnámu, tak proč bych se mu nepřizpůsobila:-)
Oba potkyši mají už za sebou dvojí návštěvu letního dětského tábora, sice se vždycky museli spokojit s "vojenskýma" podmínkama (metr a půl velkou klec bych neodvezla) a fungovat v přepravce pro kočky, ale snášeli to dobře, protože se tam vždycky proběhnou a nechají se chovat od dětí a oddíláků. Beru je tam s sebou, protože když je nějaké dítě smutné, hlavně v malých oddílech, tak zvířátko většinou dokáže zvednout náladu a osušit slzičky. Naše zdravuška s sebou vozí ještě morče a to má podobný účinek. Hlavně morče je klidnější a nemusíte se bát tolik, jako u potkanů, že spadnou a utečou.
V současné době začínám Maxe sbližovat s miminkama, o postupu budu informovat. Dnes jsem Maxovi kluky ukázala přes klec a on mě seřval, co jsem to přitáhla domů za puberťáky. Tak uvidíme, jak to bude pokračovat :-)