Informace o mně

Nápad nebo spíš touha pořídit si domů myšku už ve mě hlodal asi tak od dvou let, když jsem od jedné tety dostala hadrovou(tenkrát se snad ještě ani nedělali plyšáci) myšku. Byla velká asi 40 cm, měla oranžové šatičky s bílou kytičkou a já s ní cestovala úplně všude - jako malá holčička jsem se do ní zamilovala a strašně jsem chtěla všechno, co bylo s myškama spojené. Kamarád dostal tu samou, ale kluka v lacláčích a já jsem jí po něm chtěla, nakonec jsem jí získala asi ve 14 letech :-) Během let jsem si doma nastřádala pěknou sbírku myší - plyšové, kovové, gumové, porcelánové - odhadem okolo stovky kousků, ale žádná nebyla živá:-( Pořád jsem chodila za rodičema, že chci myš a oni že ne, že mají dlouhý slizký ocasy a bůh ví, jaký nesmysly ještě říkali. Nakonec jsem si myšku pořídila až ve dvaceti, protože králík, kterýho jsem dostala od kamarádky mě nesnášel a chvíli před tím jsem musela nechat uspat Arušku(16 - ti letý Německý ovčák) a já jsem potřebovala mít doma zvířátko, který by mě milovalo a pomazlilo se. Tak jsem od jiné kamarádky dostala k Vánocům Ňufíka. Přinesla mi ho v plastové přepravce, kde musel bydlet asi dva dny, než můj tehdejší přítel donesl akvárko. Ňufík byl krásná bílá myška, která najednou nikomu nevadila, ale bohužel mi vydržel jen krátkých 8 měsíců, než odešel za Duhový most. To jsem oplakala a pořídila si druhou myšku, Samvěda. Ten ale po čtyřech měsících odešel za Duhový most také. Už mě nebavila "krátká životnost" myšek, tak jsem si pořídila potkánky. A o tom najdete více v jednotlivých sekcích.